Obec Jilem leží na severním okraji Českomoravské vrchoviny, uprostřed České republiky, v kopcovité krajině s nadmořskou výškou kolem 550 m v oblasti klimaticky velmi nepříznivé. To se odráží zvláště v zemědělské výrobě.Podkladem ornice je tu rula, na ní leží jíl a na místech vystavených poryvům větru „ Moraváku“, který tu zvláště v zimě nemilosrdně pole bičuje, je rula krytá pískem se slabou vrstvou ornice.Po ústupu poslední doby ledové, tedy asi v době před 10 000 lety, tu vyrostly smíšené lesy, v nichž vedle jehličnanů šuměly břízy, jilmy a buky. Podél vodních toků se usadily olše. Tento základní ráz lesních porostů zůstal zachován   i do doby současné, kdy majitelé lesů začali s monokulturní výsadbou smrků, borovic a modřínů.Většina katastrálního území je prostřednictvím Jiříkovského potoka odvodňována říčkou Sázavkou do řeky Sázavy. Pouze jižní část katastrálního území je odvodňována do řeky Sázavy prostřednictvím Jilemského a Čachotínského potoka (přítoky Břevnického potoka). Obec Jilem leží cca 8 km západně od města Chotěboř  a cca 15 km severně od města Havlíčkův Brod. První písemné zmínky o Jilmu máme z roku 1318, kdy tu žil Martin z Jilmu. Bližší informace v sekci historie.

Symboly obce Jilem 

I naše obec se chtěla zařadit mezi ty obce, které se snaží svoji svébytnost potvrdit i tím, že si nechali vytvořit symbol obce, který by nějakým způsobem charakterizoval název, popřípadě historickou příslušnost k dané oblasti a obyvatelstvu.

Zastupitelé obce proto zadali vytvoření návrhu znaku a vlajky obce fundovanému heraldikovi a po předložení cca 12-ti návrhů schválilo dne 4. srpna 2008 konečnou variantu návrhu znaku a vlajky obce Jilem.

Poté starosta Milan Klement zažádal o schválení symbolů a jejich udělení Předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Dne 22. října 2008 nám byl udělen znak a vlajka Obce Jilem. Byli jsme pozváni do sněmovny ke slavnostnímu převzetí udělovacího dekretu, který jsme také osobně ve sněmovně převzali. 

Symbolika znaku obce

A nyní bych Vás rád seznámil s vlastní symbolikou znaku Obce Jilem.

Archivní průzkumy dokázaly, že Obec Jilem v minulosti pečetila vlastním pečetním znamením s obrazovým obsahem. Z toho také vyplynulo, že existoval vhodný námětový podklad pro zařazení heraldické figury a to krojidla a radlice vyjádření historicky zemědělské povahy obce. 

Kombinací mluvícího znamení stromu jilmu, s vydutým hrotem zastupujícím radlici a krojidlo ze staré pečeti, a dále s figurou cimbuřové paty, připomínající někdejší jilemskou tvrz, která je v historických listinách zmiňována poprvé v roce 1534, vznikl znak Obce Jilem.

Co se barevného řešení týče, tak stříbrná barva zde na znaku symbolizuje třpytící se hladinu jilemských rybníků, kterých zde bylo a stále je, dosti.

Zelená barva symbolizuje lesy, louky a pole, kterými je Jilem obklopen.

Strom jilm je na znaku vyobrazen ve svých přirozených barvách to je hnědý kmen a zelená koruna.

Toliko k vlastní symbolice znaku. 

Římskokatolická farnost Čachotín

* Duchovní správa (kněz): Rudolf Zahálka
Kontakt: 732 424 737
* Adresa farnosti: Česká Bělá 74, 58261 Česká Bělá
* Vikariát: Havlíčkův Brod
* IČ: 60127490

Kostel Svatého Vavřince v Čachotíně
Historie kostela Svatého Vavřince
Kostel sv. Vavřince je nejvýznamnější památkou obce Čachotín. Ve svých základech byl kostel stavěn v gotickém stylu (připomínán v roce 1352), avšak za třicetileté války byl zcela zničen. Dnešní podoba je barokní s lidovými prvky, poslední úpravy kostela však proběhly teprve v 19. století. Jedná se o jednolodní stavbu s trojboce uzavřeným presbytariářem se sakristií na severní straně. Po stranách hlavního vchodu jsou niky s dřevěnými sochami světců, jeho vnitřní vybavení odpovídá době vzniku kostela.

Ke stavbě čachotínského kostela sv. Vavřince se vztahují dvě pověsti: jedna je z Jilemska a zapsal ji řídící učitel jilemské školy roku 1916, druhá je z Rozsochatce.

Ta první praví, že se kostel původně stavěl na blízkém vrchu Podhoří. Do rána však veškerý stavební materiál zmizel a objevil se v místech, kde stojí dnešní kostel sv. Vavřince. Proto se lidé domluvili, že kostel postaví blíže k Čachotínu a vybrali pro tuto stavbu Čachotínský kopec. I zde však kámen v noci zmizel. Mezi lidmi se povídalo, že kámen v noci přestěhovala velká bílá kobyla, která vše za tmy rychle odtáhla. A proto, aby se tato událost již neopakovala a kostel se dostavěl, zvolilo se ke stavbě právě místo, kam bílá kobyla materiál navozila. Obdobná pověst byla zapsána ve Sloupě pod Železnými horami o stavbě kostela v Libici.

Řídící učitel v Rozsochatci začátkem 20. století však zapsal jinou pověst o čachotínském kostele. Z Rozsochatce k místu kdysi zvanému "Gernstein" byl les zvaný "Hájka". Tam bývala studánka se zázračnou vodou, která uzdravovala oční nemoci. Podle vyprávění u studánky stávala kaple sv. Vavřince, která byla později přeložena do Čachotína. Na původním místě však ještě dlouho bývalo slyšet zvonění.

U kostela v Čachotíně byla později, v 19. století, vystavěna v severovýchodním rohu hřbitova zvonice, je zděná se stanovou střechou a s věžními hodinami, které doposud odbíjí přesný čas. Na nově postavené zvonici bylo postupně (v letech 1863-1892) umístěno několik zvonů.

V kostele sv. Vavřince se nachází hrobka svobodných pánů Bechyňů z Lažan, majitelů zámku a statku v Rozsochatci, z roku 1833. U kostela stojí kamenný kříž, věnovaný památce stejné rodiny. Na starém hřbitově, ohrazeném zdí, kde je dnes parková úprava, zůstalo několik starých pomníků. Je zde také pohřbena jedna ze zakladatelek sklářského rodu Kavalírů - "babička Anna Kavalírová", rozená Seidlová, které zemřela u své dcery v Huti sv. Josefa v roce 1847. Hřbitov je místem posledního odpočinku kapelníka a skladatele zábavné hudby Karla Veselého-Jilemského v roce 1945, operujícího v okolí obce, a jehož členové do Čachotína docházeli.